Capitulum primum I – první kapitola část I

Tady je ^*1Larencia Tady je Larencie. Larencie je žena. Larencie bydlí v Itálii. Tato žena je Italka. Itálie je v Evropě. V Evropě jsou také Hispánie, Gallie, Řecko, Británie, Germánie… Itálie je velká. Hispánie je také velká. Itálie, Hispánie, Gallie, Řecko, Británie, Germánie jsou velké. V Itálii jsou lesy. V lese je ^*2mnoho růží. Jsou růže v lese krásné? Ano, jsou krásné. Jsou růže velké? Ony nejsou velké, jsou malé.

V Evropě je ^*3mnoho měst. Alba Longa je v Itálii: Alba Longa je italské město. To je krásné město. Je Alba Longa malé město? To ^*4 není malé, ale velké je.

V Itálii jsou velká města. Je v Itálii málo měst? Není jich ^*5 málo, ale mnoho. Jsou také krásná. Larencie nebydlí ve městě. Ani v lese nebydlí, ale na venkově. Larencie bydlí na albánském venkově. Planina ^*6 albánská není malá, ale velká. Nebo snad albánský venkov není pěkný? Je pěkný a velký. V Itálii jsou krásné louky. Jsou velké. A také je jich mnoho.

Jsou ve městě chatrče? Chatrče ve městě nejsou, jsou na venkově. Tam ^*7 jsou také mnohé velké statky. Jsou statky v lese? V něm nejsou statky, ale chatrče. Bydlí Larencie na statku? Ona ne na statku, ale v chatrči bydlí. Jsou chatrče velké? Ne, jsou malé. Larencie bydlí v malé chatrči. V lesích a v loukách jsou chatrče, také na venkově jsou statky. Ve městech nejsou chatrče, jsou tam velké statky.

Poznámky:

• Quoque a etiam jsou synonyma, liší se pouze v postavení ve větě. Quoque stojí vždy na druhém místě.
• Zájmena není potřeba v latině nutně uvádět, zde jsou pouze ze studijních důvodů, ve větě tedy nutně nemusí být podmět, pokud je zřejmý z kontextu.
• Ita = ano x minimé = ne
• num – nepřekládáme, je to částice, která označuje otázku, na kterou očekáváme zápornou odpověď
• příklonka -ne (například sunt-ne, est-ne) se také nepřekládá, pouze označuje otázku, Římané neznali interpunkční znaménka, proto používali příklonku nebo částici, aby naznačili otázku.
• paucí et multí – doslova málokteří a mnozí, pro češtinu je toto použití ale neobvyklé, používáme spíše příslovce málo a mnoho/hodně. V češtině se za tato příslovce klade genitiv: hodně koho, čeho, málo koho, čeho. V latině se použije zájmeno paucí/multí v potřebném pádě a podstatné jméno má tentýž pád: pauca oppida, multí virí, multae feminae