Imperativ futura

 jedná se o imperativ, jenž náleží do gramatických prvků spíše archaické latiny  je běžný v úředních a jiných legislativních textech  v běžné latině se s tímto imperativem hojně nesetkáme, neboť v běžném jazyku má spíš zdůrazňující charakter  najdeme jej hojně např. u Plauta, kde má očividný expresivní charakter (výsměšný nebo archaizující), ale i u jiných autorů – většinou autorů píšících o rétorice, právu či jazyku –, kteří jej užívají jako prvku jazykové květnatosti (např. Cato, Cicero, Sisenna, Martialis, …) či u básníků jako např. Vergilia či Ovidia  jeho význam, jak je již z názvu očividné, se nese do budoucnosti; tímto imperativem mluvčí dával najevo, že „vždy má být jednáno tak či onak a ne jinak“  existují dva druhy imperativu futura: aktiva a pasiva  u deponentních sloves je třeba připomenout, že význam mají aktivní, třebaže gramaticky nesou mediopasivní koncovky (často nazývané neprávem „pasivní“); tyto koncovky však u nich naznačují pouze reflexivitu, nikoliv pasivum (nelze tedy v jejich případě mluvit o pasivu, což je velmi častá studentská chyba)  třebaže zvratnost můžeme u těchto imperativů utvořit prakticky i pomocí osobních zájmen, nejsou takové tvary doloženy, proto s tímto druhem imperativu ani nebudeme pracovat  tímto imperativem lze rozkázat druhým a třetím osobám singuláru i plurálu. tj. (tū, vōs) a (is, ea, id, iī, eae, ea)  u zvratných sloves v latině je třeba mít na zřeteli, že všechny slovesné formy od sloves typu „lavārī“ a „sē lavāre“ nejsou zcela synonymní, třebaže pasivum “lavārī“ lze přeložit i zvratně; u typu „sē lavāre“ je podmět činitelem děje, což nejvíce odpovídá významu českého „umýt se“, u typu lavārī tomu tak být nemusí

KLADNÝ IMPERATIV FUTURA

Imperativ futura aktiva

 tvoří se pomocí první sady futurálních flektivních sufixů (aktivních koncovek):  2. os. sg.: slovesný kmen + -ātō, -ētō, -itō, -ītō  2. os. pl.: slovesný kmen + -ātōte, -ētōte, -itōte, -ītōte  3. os. sg.: slovesný kmen + -ātō, -ētō, -itō, -ītō  3. os. pl.: slovesný kmen + -antō, -entō, -untō, -iuntō

Imperativ futura aktiva – deponentní slovesa

 tvoří se pomocí druhé sady futurálních flektivních sufixů (mediopasivních koncovek ^*1:  2. os. sg.: slovesný kmen + -ātor, -ētor, -itor, -ītor  2. os. pl.: Tvary nedoloženy  3. os. sg.: slovesný kmen + -ātor, -ētor, -itor, -ītor  3. os. pl.: slovesný kmen + -antor, -entor,– untor, -iuntor

Imperativ futura pasiva (příp. také zvratných sloves)

 tvoří se pomocí druhé sady futurálních flektivních sufixů (mediopasivních koncovek):  2. os. sg.: slovesný kmen + -ātor, -ētor, -itor, -ītor  2. os. pl.: Tvary nedoloženy  3. os. sg.: slovesný kmen + -ātor, -ētor, -itor, -ītor  3. os. pl.: slovesný kmen + -antor, -entor, -untor, -iuntor

ZÁPOR IMPERATIVU FUTURA

 zápor se tvoří z tvarů imperativu futura slovesa nōlle a infinitivu významového slovesa:  2. os. sg.: Nōlītō + příslušný infinitiv (aktiva či pasiva)  2. os. pl.: Nōlītōte + příslušný infinitiv (aktiva či pasiva)  3. os. sg.: Nōlītō + příslušný infinitiv (aktiva či pasiva)  3. os. pl.: Nōluntō + příslušný infinitiv (aktiva či pasiva)