Tázací zájmena (pronomina interrogativa)

Každý den se ptáme na někoho, na něco nebo na vlastnost. Tázací zájmena jsou zkátka nepostradatelná. A ačkoliv latinu už v mluvené řeči moc nevyužijeme, ne vždy tomu tak bylo, tudíž byla interrogativa nepostradatelná v době, kdy se latinsky mluvilo.

KDO? CO?

Těmito otázkami se ptáme na osobu, zvíře či věc, jsou to tedy tázací zájmena se subjektivní platností.

Zájmeno KDO nerozlišuje rod ženský a mužský a množné číslo od jednotného, když se ptáme tímto zájmenem, nevíme, o koho se jedná, zda-li je to žena, muž, či ženy, muži, obojí.

Střední rod používá výrazy se slovem RES. Je to proto, že se ptáme na věc, je to vlastně spojení tázacího zájmena "která" se substantivem věc:

CUIUS? x CUIUS REI? = čeho?
CUI x CUI REI? = čemu?
QUO? x QUA RE? = čem?

JAKÝ? KTERÝ?

Těmito otázkami se ptáme na vlastnost. Ta se vyjadřuje adjektivy (modrý, hubený, chytrý...), z toho vyplývá, že jsou to tázací zájmena s platností adjektivní.

• Jak si můžeme povšimnout, genitiv a dativ všech tří osob je stejný a opět má charakteristické koncovky mnohých zájmen -IUS a -I.
• Akuzativ neutra je opět shodný, akuzativy maskulina a feminina mají koncovky prvních dvou deklinací (maskulinum EM namísto UM)
• Ablativy jsou skloňované podle prvních dvou deklinací (Magistró, puellá, exempló)

• Shodný nominativ a akuzativ neutra
• Genitivy a akuzativy feminina+maskulina jsou skloňovány podle prvních dvou deklinací.
• Dativ a ablativ jsou shodné, dále jsou shodné pro všechny tři rody a řídí se skloňováním třetí deklinace (-IBUS)

CUM

vyskytne-li se ablativ s předložkou CUM, pak stojí tato předložka za zájmenem a tvoří spolu jeden celek:

QUOCUM, QUACUM, QUIBUSCUM

Příklady:

Quis sero venit?

Cuius mater (est)?

De qua re dices?

Quem aut quod videtis?

Quae feminae in villa vivunt?

Cui viro non credis?

Quibuscum exercitibus pugnabant?